Český Paganini

Jako český Paganini je obvykle uváděn český houslista a skladatel Slavíček, kterému vzdal hold sám Paganini, poté co na základě pouhého poslechu dokázal přehrát jeho koncert "Vy jste ďábel".. Žel předčasně zesnulý... Ale Jakub Arbes upozorňuje ve své povídce na jiného geniálního houslistu, Jakuba Schillera, který je jinak považován za jednoho z předchůdců Paganiniho, dle Arbesa byl však možná i lepší... Dle poněkud romantického vyprávění v jeho po idce to bylo nasledovne: Byl sunem správce panství ve Vsetatech u Rakovníka (neplést s "cibulovymi" Vsetaty u Mělníka)... Jednou taborili ve skalách u Vsetat Cikáni... Za poslouchal se do tkliveho tónů houslí v rukou cikanskeho Mistra a zapomněl na čas... Pobyt Cikanu v Čechách byl v té době zakázán pod trestem smrti (a pak že to nebyla doba temná..) Lidé ale Cikány obvykle tolerovali a nehlasili do úřadům, asi z povercivosti... Ale když se mladý Jakub nevracel... Cikáni přece kradou děti... Byl zorganizovat hon na Cikány, ukázalo se, že nikoho neunesli, nicméně byli v poutech dopravení do Prahy k soudu vstříc svému osudu... Maly Jakub byl houslemi uchvacen, snažil se jakési housle vyrobit a hrát na ně... Až mu otec sehnal učení se na skutečně housle u místního kantora... Ten měl strach, že to schyta, pokud nebude zájem, ale Jakub se zimnicne snažil a učil se rychle... V době, když se ztratil, máma jej zasvětila Bohu a on tedy pak studoval teologii.. Protože hraní na housle spolužákům vadilo, opustil seminář a živil se jako profesionální houslista... Zde zřejmě nastupuje romantizujici tón a podle Arbesovy knihy hraje melodií one cikánské písně dobře, ale něco ji stále chybí... Pak ale se mu podaří sehnat přímo ony housle, které zbyly po onom nešťastném cikánské houslistovi.. Jsou poškozené, ale opraví je, a konečně je to přesně ono..Schiller měl ohromný úspěch, ale nakonec zemřel v bídě... Podle Arbesa byl možná i lepší než Paganiny, ale dopustil se osudové chyby.. Paganiny totiž rozlišovat důsledne "vážnou" produkci a exhibice.. K exhibicim se nechal přemlouvat, a předstíral, že jsou jen přídavkem, který dělá nerad... A právě na to, že to Schiller nedělal, ne vycházel tím vstříc jistému až snobstvi, hrál vše bez rozlišení, udělal podle Arbesa zásadní chybu... Přízeň publika je vrtksva