sobota 27. února 2021

Sv. Jiří zápasí s drakem

Občas chodím v Kralupech podél kapličky, kde je obraz sv. Jiří premahajiciho draka.... Psal jsem o tom již na svém minulém blogu... Sv. Jiří byl že seznamu světců vyřazen R. 1969, jako nedolozena postava, ale v roce 1975 vrácen.. do seznamu svetcu..Cast jeho legendy je celkem věrohodně... Jiří byl římský voják, důstojník, který rychle postupoval hodnotné i funkčně.... Když ale přišel rozkaz k pronásledování křesťanů, odmítl to a prohlásil, že sám je křesťan.. Za to byl umučeň... Druhá část legendy o princezně, která měla být obětování drakovi a kterou zachránil tím, že se pustil do křížku s drakem, je věrohodna podstatně méně... Patrně je inspirovaná starými legendami mající i původ dokonce v období před antikou... Je zajímavé, že Heman Melville vidí v obrazu legendárního boje člověka s drakem souboj člověka s velrybou, což byl v době před vynálezem harpunoveho dělá značně riskantní podnik s nejistý vysledkem.. Na rozdíl od dneška, že? Na druhou stranu legenda o svatém Jiří a draku inspirovala mnohé pohádky, třeba tu o princi Bajajovi... A různá vyobrazení svědčí o velice různých přestávkách, jaké měli lidé o dracich.. Zde je inspirován nejspíš nějakým hadem...

úterý 23. února 2021

Zima v Kralupech

Kralupy, město kde Vltava opustí zářez Pražské plošiny a vteka do Polabske nížiny, se vyznačuje dosti teplým podnebí, o čemž vypovídá i nadmořská výška 170 metrů... Dle vyprávění pamětníků zde za posledních 20 let nebyla sněhová pokrývka déle než 14bdni...To oceňuji lidé, kteří se přistěhovalci z hor, kde bylo nutné pravidelně odklízení sněhu... Ale na druhou stranu, je dobré když snih je alespoň nějakou chvíli aby si děti užili zimních radovánek.. A i pro nás dospělé je zima upne beze sněhu jaksi divná... Prikladam pár fotek hlavně z parku vkralupske části Minice a okolí, Zakolanskeho potoka, který se pak vlévá do Vltavy, i okolí řeky..

čtvrtek 18. února 2021

Černobílé a barevné sny

Otázku, zda se mi zdají černobílé či barevné sny, jsem už v pokročilejším dětství považoval za poněkud nejapny žert... Sen není film ani fotografie, nemá s ní nic společného, a když si něco představují, tak také v barvě... Také jsem si sny jako barevné pamatoval.. I když si pamatuji, že v puberte se mi jeden černobílý zdál a docela mne to překvapilo.... Ale teď jsem v jedné knize četl, že při dotaznikovych průzkumech zhruba do roku 1960 respondenti uváděli, že se jim zdají černobílé sny, kdežto v sedmdesátých a osmdesátých letech převažují už jednoznačně sny barevné... Týká se to samozřejmě situace na západ od našich hranic a souvisí to s přechodem filmu a televizních pořadů z černobílého na barevné provedení... Autor nepředpokládá, že by to ovlivnilo charakter snů, podle něho ve snu vnímáme situaci ve které jsme a barva objektu většinou není důležitá... Sledování černobílých a barevnýchfilmu ale prý ovlivňuje zpětnou paměťovou.. rekonstrukci snů, na které si pak podle sledovaných pořadu vzpomínáme jako na černobílé či barevne... Pak jsem na toto téma četl článek ve Scienceworldu, kde připouštějí, že tyto výsledky mohou být zspricineny jak zpětnou rekonstrukci, tak ovlivnění snů, a zda sníme černobílé či barevné, by bylo možno už dnes rozlišit skenování mozku.. Pokud jde o mně, věřím svým vzpomínám na to, že sny jsou barevné... Nedávno jsem se ve snu pohyboval na poněkud jiném Starém městě a určitě vnímal i barvu fasad...

pátek 12. února 2021

Michelup a motocykl

O románu Karla Poláčka Michelup a motocykl jsem slyšel už ba základní škole... Ale dlouho jsem se ho neodhodlal číst, neboť jsem si říkal, že koupě motorky není až takový problém jaký je zde z něho dělán.. Ale tady jde o něco jiného... Účetní Michelup byl posedlý touhou opatřit si vše ve slevě, i v domě se mu hromadily nepotřebné s výhodou zakoupené krámy.... Jeden rok odjel s rodinou na letní být v jedněch severoceskych lázních... Aby nemusel platit lázeňskou taxu (na pobyt a cestu už získal všechny možné slevy) našel ubytování ve statku těsně za hranicí obvodu lázní.... Nic moc, pohrdal ale rozhazovacnosti sousedů, kteří se ubytovali v tomtéž městě v grand hotelu.. Z čeho chtějí na stará kolena žít? Kupodivu rodina jeho rozhodnutí kvitovala, on měl v těch nákupech na slevy obvykle štěstí... Manželka našla ve statkarove ženě výbornou kamarádku a děti složené klady na dvoře.... No a v tom městě se našla výhodná koupě motocyklu tak ho koupil.... Jezdit na něm jednak neuměl, jednak se bál... Už doprava na vlak se poněkud podrazila...Doma v bytě překážek, musel z něj platit daň z motorových vozidel... Prodat ho nemohl, každý kupec ho chtěl vyzkoušet a když bydlel ve třetím patře... Setkal se s různými podvodníky, v baru s distingovanym panem, který jedl dra jídla a nápoje a pak zmizel... Rozhodl se, že bude motorky využívat... Spolužák jeho syna, který fungoval jako řidič, ho stal pěkně peníze, na výletech nrzrizene jedl.. a pil a měl na onoho syna, se kterým se měl učit, špatný vliv.. Ten pak málem.propadl..Nakonrc ho vyhodil a najal bývalého řidiče ředitele banky... Ten místo něho mezitím přijal onoho nezdarneho propadleho dynova spolužáka... a měl s ním problém... Mezitím se Michelup dostal do finančních problémů a musel levné rozprodavat nakoupené zboží, měl sekeru u hokynare, v práci si nechával vyplácet předčasně zálohy apod... Vypadá to, že příběh míří ke katastrofě... Ale vozidlo ředitele banky, řízené oním nezdarnym řidičem, se srazí s Michelupovym motocyklem.. Ten je ba šrot... Ředitel vyhodí nezdarneho řidiče, přijme zpět svého bývalého, nyní Michelup a řidiče... A aby se vyhnul skandálu, Michelup a bohaté odskodni.. Michelup se pak zas chlubí i manželce, že mu nevěřila a lidé o něm pohybovali, ale on opět udělal výhodnou koupi motocyklu..Take syn si zlepšil prospěch.. Manželé Michelup o i zavrhnou pro příští rok letní být, koupi pro sebe lázně a děti pošlou do skautského tábora... Tak tedy jsou nesnáze s koupí motocyklů popsány s humornou nadsázkou... A příběh sedí i na dnešní dobu, byť by oním objektem asi už nebyl motocykl..

sobota 6. února 2021

Na periferií Prahy

V dnešním počasí a celkově situaci není na škodu se jít občas "provetrať" na periferií Prahy na místa, která člověk třeba i znal z dřívějška, ale zvlášť dnes přijde jejich kouzlo vhod... Nejprve tedy fotografie tzv. Trojmosti v Bechovicich, historického přemostění Rokytky na třetí Praha Kolín, pak Maltě ký kříž v Motole poblíž krematoria.. Ale se stavbou krematoria Ema nic společného, patří skutečně řadu maltezskych rytířů, pak zajímavý kostelík v Jinonicich a na závěr už v centru Prahy pro kontrast kostelík sv. Josefa na Náměstí Republiky... Tak alespoň pokochani v tomto Sychravem čase..

pondělí 1. února 2021

Hala v holesovicke trznici

V současné době se vláda potýká s údajně rapidnim nárůstem případů COVD 19...At uz je za tím skutečný nárůst, nebo nesprávná metodika testování, působí provedené kroky spíše chaoticky a nelogicky, korunu tomu nakonec nasazuje skutečnost, že nařízení okázale ignorují ti, kteří je s velkým humbukem vyhlašují... Tak není divu, že po zákazu vleků se na horách dal veselé sankuje, bobuje a běžkaři, a zákaz kulturních akcí vedl k tomu, že se lidé kulturně využívají v supermarketech, i když s omezeným sortimentem... K tomu přidejme ještě slovní salát ve vyjádření vrcholného politika, který si v ničem nezadá se slavnou "speech" M. Jakeše.. Tak došlo i na holesovickou tržnici... Ta sice zahrnuje mnoho kamenných obchodu, včetně železářství U Rotha, drogerie Teta, Penny marketu, ale uzavřel se obchod s ovocem a zeleninou v hale 22...Zas tak moc to nevadí, kromě specialit se většina věcí dá koupit jinde... Ale vzhledem k rozloze haly a tomu, že tam všichni nosí roušky a je tam mnohem menší nával než v supermarketu, tady nesmyslnost opatření zvlášť vynikne...

úterý 26. ledna 2021

Jiří Hejda:Žil jsem zbytečně

Paměti národně socialistického narodohospodare Jiřího Hejdy nejsou paměti člověka, který by opravdu "žil zbytečně" ale spíše ukazují na pomijejicnost, nikoli tedy marnost mnoheho počínání... Autor studoval práva, z plnosti a mnohdy na černo navštěvoval i přednášky s filosofie a medicíny, chtěl se stát spisovatelem a publicistou... Musel narukovat, bojoval i v Rusku, prý nikdy ale si ne vystřelil... Brzy využil svých znalosti medicíny k simulovani neuralgie jakéhosi oblicoveho nervů.. A většinu války se "léčil" Neurolog ho pochválil. Dokonale simulovani, ale máte prepadat dopředu a ne dozadu. Ale dobrozdaní mu dal.. Po válce pracoval v novinách v Praze, a Olomouci, vedl narodohospodarskou rubriku v několika denících, naposled i v Českém Slově kde ji podstatně rozšířil.. Řešila se problematika toho, které podniky jsou vlastně české, naráželo se na problém anonymních akcií, přispěl k prosazení zákona zakazující sinekury (kumulaci třeba 15 funkci které člověk v reálu nemůže všechny vykonávat s mnohdy statisico covymi platy) v době krize, kdy spousta lidí byla vyhozen téměř doslova na dlažbu) problematika správných nezkreslenych statistik, v jakém rozsahu je možné narodohospodarske plánování apod. Tedy mnohdy věci, které jsou aktuální i dnes... V Kromě toho si dodělal formální vzdělání ekonomie, učil na obchodní akademii a byl docentem ekonomie na vysoké škole... V roce 1935 byl zaměstnancem ČKD, poo půlročnímzapracování generálním ředitelem Zde vyslovuje názor, že kartelova dohoda není vždy zlo, v určitých situacích není konkurence "na krev" vhodná.. V popisu potýká i se se Skodovko uasi nebude úplně objektivní je to přece jen konkurence... Překvapí ale tvrzení o fatalni zsostalosti výzbroje československé armády u letadel a tanku, a totální nepripravenosti francouzské a britské armády.. Francouzi prý na armády kaslali, protože se cítili bezpečni za svým pásem pevnosti.. Který Němci, jak známo obešli... Za války z ČKD odešel, založil vlastní firmu na výrobu kuchyňského vybavení.. S manželkou zidoovkou se na oko rozvedl, dal spolu ale žili, měla opatřeny náhradní být v případě úniku a falešné doklady na jiné jméno.. Nastesti únik nebyl nutný.. Ale stala se jiná věc.. Od znemeho se nakazila chřipkou, ta prerostla vzapal plic a jako následek zůstalo astma... Po válce Jiří Hejda byl za národní socialisty v narodohospodare komisi, připravoval dvouletý a pětiletý plán.... Byl příznivcem toho, žaby se znárodnění (které původně nemělo být vyvlastnění, ale probíhat za náhradu) bylo provedeno založením akciových společnosti se státní majoritou.. Jednal I se zahraničními investory, např Philips byl ochoten za těchto podmínek investovat... Tato verze jak známo nebyla přijata... Nicméně, poté co opustil komisi, která připravovala plány, dostal osvědčení o tom, že se zasloužil o budování socialismu a továrnu mu znarodnili, ale mohl tam dále pracovat jako plánovač... Tato idyla však netrvala dlouho.. V roce 1949 byl zatčen a v procesu s Mladou Horakovou dostal doživotí.. Byl vězněn nejprve v Mírové, pak v Leopoldove, krátce na Ilave a ve Valdicich, odkud byl roku 1962 propuštěn... Je zajímavé, jak popisuje věznění, kde zažil vše od věznění v krutých podmínkách, kde i za vlastnictví spacka tůžky a papíru byla dlouhodobá korekce, až po téměř "fesacky" kriminálu.. Vždy se podmínky zhoršily při pokusech o útěk některých vězňů, ať úspěšný nebo neúspěšný... Po propuštění z vězení R.1962 pracoval jako figurant a zememeric, nárok na důchod se mu pocital až od roku 1966, kdy mu bylo 71 let.. Ve volném čase se věnoval malování a literární činnosti, napsal roman Útěk, částečně inspirovaný skutečným útěkem spoluveznu (technikou provedení, příběh a povahy lidi jsou vyfabulovany) a také sagu na způsob Sňatku z rozumu a sbírku básní, kterou složil prý v korekci. Nakonec mu vyšel pouze roku 1968 Roman Útěk.. V průběhu věznění mu zemřela žena, po propuštění na tom byl psychicky špatně, naštěstí se dal pak dohromady s vdovou po svém bratrovi.. Ta ho kdysi dokonce vytáhla xdrog už v průběhu chození, ale byly spolu po svatbě jen 10 měsíců, pak bratr náhle zemřel.. V době propuštění Jiřího Hejdy byla vdovou již 25 let.. Tak se dočkal publicity, i když za normalizace mohl psát jen do šuplíku.. Po revoluci pokud vím, vyšel v novém vydání ten Roman Útěk, sonety, ve dvou vydáních tyto paměti, ale ta saga na způsob Sňatku s rozumu ne.. Mimochodem, píše, že při resersich zjistil, že v době požáru Národního divadla byl Neruda na Šumavě a nemohl jej tedy pozorovat z okna.?. Tolik tedy k pametem člověka, který nadarmo nežil, ale na něhož dopadly zakruty 20.stoleti plnou silou