neděle 25. října 2020

Upíři skuteční a literární..

 Na skutečné upíry jsem narazil v knize "Času je málo a voda stoupá" Autoři se zabývali záchranou živočichů v oblasti, kterou měla zaplavit přehrada.. Byla to sysifovska práce, ale byli přesvědčení, že má smysl, ačkoli se na místech, kam budou zivocisi převezeni, se opět ustavi ekologická rovnováha, takže vlastně ten počet zvířat na ploše přehrady bude definitivně ztracen.... Při práci je kromě moskytu obtěžovali též.. Upíři... Upír obecný je druh netopýra, který jak známo saje zvířecí i lidskou krev... Protáhne se každou skulinou, skoro jako literární upír, bezpečné pozná, zda člověk či zvíře opravdu spí, nikdy nenapadne bdiciho tvora se zavřenýma očima, najde si vhodné místo a začne hodovat... Vbodnutí je jemne, zjisti se až druhý den... Problém je že upír sice nevyvola takovou ztrátu krve, ale kromě toho, že zanese látky proti srážlivosti krve do rány, přenáší i nebezpečné nemoci, hlavně vzteklinu..Jeden z autorů si myslel, že ji má, což by byl konec, ukázalo se ale, že je to jiná viroza rovněž přenášena upíry, s podobnými  počátečním příznaky, naštěstí ne smrtelná... Literární upíři jsou představení v jakémsi "prototypu" v románu Brama Stokera Drákula... Ač jsem viděl několik filmových  zpracování, knihu jsem četl teprve nedávno, překvapila mne úloha Slováků v knize.. Slováci v té oblasti opravdu žijí, a v době kdy se odehrává děj knihy ve větším počtu než dnes, rada jich odešla po válce při dosidlovani pohraničí do Československa, ale představa autora o nich je čistá fabulace, i když měl k dispozici nějaké cestopisy... Rovněž předloha Drákuly, Vlád III.Napichovac, moc své literární podobě neodpovídá..... Jinak ovšem pověst o upirech mají pravděpodobně kořeny v dědičné chorobě krve, která se často vyskytoval v izolovaných údolích Karpat a dinarskych pohoří v bývalé Jugoslávii.. v porfyrii..Ta se vyznačuje bledosti, svetloplachosti, ustupem dásní apod... Ani dnes se nedá léčit, ale lze ji léky kompenzovat, podobně jako např. cukrovku... V minulosti ovšem úděl těchto nemocných byl těžký... Tak buďme rádi, že upíři se u nás nevyskytují a mohou strašit jen v knihách a filmech

středa 21. října 2020

Kouzlo podzimu





 Podzim se rozběhl na plno a listy se krásně vybavuji.... Po ústupu chlorofylu vyniknou žluté karotenoidy a listí se zbarvi do žluta...U jiných rostlin ale převáží antokyany a zbarvení červené.. U domácích listnáčů převládá žlutá ale v USA a Kanadě prý les na podzim hraje všemi barvami od žluté po temné rudou... U nás jsou červené většinou nepůvodní dřeviny, v lesich třeba červený dub... A psi vína.. Domníval jsem se, že to nejběžnější je loubinec, ale od Václava Větvičky jsem se dověděl, že loubince jsou příliš citlivé a většina u nás pěstovaných psích vín patří mezi prisavniky.... Náš dub se zbavuje do hnědá, to mají na svědomí jiné látky, melaniny... Na závěr pár fotek.. Ty s psím vínem jsou z Kralup, ta se žlutým listím z Ďáblickeho háje v Praze

neděle 18. října 2020

Přiznal na smrtelne posteli

 Oblíbenou, ale obvykle nepravdivou zprávou, je tvrzení   že někdo něco přiznal na smrtelne posteli.... Ačkoli to bývá málokdy pravda. Tak se tvrdilo např. že bratr Anežky Hrůzove údajně zavražděne Hilsnerem se na smrtelne posteli přiznal k vraždě své sestry kvůli dědictví.. Ale není to pravda... Kněz který ho zpovidac, samozřejmě nemohl prozradit zpověď i tajemství, ale při jiné prileztosti rekl, že když se do i o nějaké krivde, musí něco dělat pro nápravu... Hilsner sám jak známo se zamotal do vlastních lži a byl odsouzen za dvě vraždy, byla mu (zde je jistě že neprávem)"prisity" jedna starší neobjasnena... Měl to být saxualni motiv, i když nálezu to neodpovídá, rituální vražda byl mediální hoax dávno před sociálními sítěmi... Dalším tvrzením je, že Franta Sauer před smrtí učinil generální zpověď a vrátil se do církve..... Dle záznamu z nemocnice zemřel jako bezverec... A druhé straně je podle svědectví jeho pritele pravda, , že ke konci života litoval střežení Marianskeho sloupu, s tím, že způsobil zbytečnou bolest věřícím, zejmena "hodným babickam, jak prý se vyjádřil..... Podobným tvrzením z nejbližší doby je tvrzení, že agent CIA na smrtelne posteli prozradil odsyreleni Dvojčat... Zde kromě falešné fotky stažené s internetu apod... je zajímavé, že pokud vím ani spiklenecke teorie nepočítají s tím, že by Dvojčata shodila zrovna CIA... Takze s tím, že někdo něco prozradil na smrtelne posteli, opatrně... 

úterý 13. října 2020

Králův šašek ve dvacátém stoleti

 V sobotu jsme navštívili Festival spisovatelů, konaný vlastně v poslední chvíli před krizí v bývalém Anezskem klášteře v Praze. Samotný Anežky klášter má dlouhou a zajímavou historii, jeho první abatysi byla skutečně Anežka Česká, ale o tom snad někdy příště.. V době naší návštěvy bylo prezentováno dílo Mahi Bine, marockeho spisovatele a malíře  pisiciho francouzsky a vydávající své knihy ve Francii (ale jsou překládání do arabštiny a hojně vydávána a ctens i v Maroku.... Prezentováno bylo zejména jeho autobiografické dílo Králův šašek... Otec Mahiho  zastával na dvoře marockeho krále funkci kralo a duvernika, na způsob Atakdale ve známé filmové pohádce Byl jednou jeden král, a jeho úkolem bylo skutečně "bavit a rozrmivat krále"..... Milující otec, dobrý manžel... Idyla skončila, když bylo Mahimu 12 let... Jeho starší bratr se zapletl do neúspěšného puče proti králi(r. 1971).. Aby si otec zachoval funkci, zrekl se svého syna pucisty... Matka a bratři ale ne, nastal rozkol v rodině... Syn pucista byl nejprve vězněn v normální věznici, kde ho každý měsíc navštěvovala matka a bratři... Než bylo vybudováno speciální vězení pro pucisty v poušti s malými temnicemi, kde nešlo stát, jídlem a dzbsnem vody jednou denne... Apod. Po osmnácti letech se vrátil jako troška podpirsns dvěma průvodci, ale podařilo se mu dát se postupně fyzicky a dost i psychicky dohromady.... V té ničí se naučil používat ostatní smysly, které měl zbystreny a slyšel co jiní ne, nicméně dlouho byl svetloplachy, spát musel dlouho na zemi a v naprosté tmě, ven za sera.. Několik měsíců.. Ale to, že přežil jako jeden z mála účastníků puče, pricital zejména tomu, že dokázal odpustit jak otci, který se ho zrekl, tak svým veznitelum a podařilo se mu vyhnout se nenávisti... Z otcem se nakonec v dobrém setkal.. Jinak Mahi píše knihy o palcivych problémech Maroka, například o mladiství h atentatnicich, kteří překvapili v roce 2003...Maroko bylo do té doby usetrena těchto extrému... Zjistil, že vyrůstali v nesmírně chudých slumech bez jakékoli perspektivy... Takže když jim někdo nabídne ráj ať už v posmrtnem životě jako sebevražedný atentegnikum, nebo pozemský ráj v cizí zemi (psáno dávno před dnešní uprchlickou krizi) je to pověstné stéblo, kterého se chytnou... I po dobu, co jsme tam byly, bylo toho prezentováno více, ale toto se mi zdálo nejzajímavější... 

neděle 11. října 2020

Krása brslenu




 Teď na podzim vše se krásně zbavuje a tak po odkvětu většiny rostlin to získává jiné kouzlo... Také plody jak okrasných, tak užitkových stromů a keřů dotvářejí kouzlo podzimu... Jedním z keřů z neobvyklým plody, který mne vždy fascinuje, je exotický vypadající, ale přesto náš brslen evropský, který se každý rok obali nezvyklý I, trochu květ a trochu plod vypadající i červenými plody... Na rozdíl od skutečně exotických stálezelenych brslenu s mnohdy panasovanymi listy, které většinou ale neplodi a jinými druhý brslenu u nás rostoucích (v Evropě jsou původní čtyři) s méně nápadnými treba a zelenými plody tento rozsvítí každou cestu u které rozkvetlé a dá ji až exotický nádech... Na fotce exotický panasovany brslen a ten náš.. Snad ještě na závěr - je to krása jedovatá, a plody brslenu tedy představují určitě nebezpečí pro děti bez dozoru... 

středa 7. října 2020

Procházka Prahou...








 V neděli jsme využili toho, že jsme v blízkosti Hradcanse a udělali si procházku na Hrad a okolí... Nejprve tehdy do Královské zahrady hned za hlidkovym stanistem... Krásné rozkvetlé záhony a už náznak barviciho se podzimního listí... Dále pohled na nyní nepřístupný Jelení příkop, rovněž s barvící se listím.. Tvrdí se, zee byl před bezpečnostní krizi otevřen předčasně, ten podle Havla "téměř prales v blízkosti Hradu".. Ale bylo by zajímavé si znovu prohlédnout onen Plrcnikuv tunel.. Pak pohled do interiéru katedrálu, chlika procházky po nádvořích a po Nových zámeckých schodech (na místě státě strmé stezky - paradoxně jsou mnohem starší než Staré zámecké schody) na Malou Stranu a Malostranské náměstí... 

pátek 2. října 2020

Krajské volby

O "deficitu demokracie" se hovoří zejména v souvislosti s Bruselem a Evropskou unii... Přitom ho máme jaksi vnitrostátne na úrovni krajů... Zatímco situaci ve své obci tak nějak známé, můžeme i zajít na zastupitelstvo, když se něco projednává a spoustu věcí radnice zveřejňuje, a parlament je pod dohledem "novinarskych hlídacích psů" byť mnohdy falešně stekajicich a koisajicich na nevhodných místech, krajská zastupitelstva a rady jsou  jaksi "ve stínu" a ačkoli se na krajské úrovni dělají mnoha důležitá rozhodnutí, občané o tom vědí o dost méně než o obc, vládě a parlamentu... Mimochodem, často se diskutuje o tom, zda má být celostátní referendum a obecní referenda jsou ale běžná.. Uzskoneno je ale krajské referendum které neproběhlo ani jedno.... Též se mi kraje zdají být uměle vytvořené regiony... Územní geograf mne vysvětlil, že z hlediska spadovosti to není špatné navrženo, ale myslím, že často ti lidé nepočítají vztah k tomu regionu, že jsou mnohdy slepeny z nesourodych oblasti (Kraj Vysočina). Lidé tam volí asi ne podle potřeb kraje, ale dávají "vysvědčení" vládě v polovině volebního období... Mozna, že případ Davida Ratha je právě projevem one zastinenosti, i když tento pan se veřejně prezentoval hodně..... Protoze ale, jak jsem už psal výše, se na kraji rozhodují důležité věci at uz třeba ve školství, zdravotnictví a dopravě, je vhodné se o věci zajímat a případně je i zveřejňovat a chodit k volbám...