V roce 1952 mělo Československo asi 12 milionů lidí... Největší události toho roku, která probíhala v listopadu a prosinci toho roku, byl proces s Rudolfem Slanskym a "protistatnim spiklenecjym centrem" Knihu s názvem Proces proti dvanácti milionům napsal známý cestovatel a "král tulaku" Bohuslav Šnajder, vyšla roku 1990 a velmi mne tenkrát zaujala, i když v té době nebyla ještě známá neblaha role naší exilovr tajné služby v tom procesu Sam autor na proces narazil při práci na diplomce s tématem úpadek tisku na konci 40.let...kterou ale v roce 1969 už neobhajil, vůbec ho nepustili ke slovu... Po roztrzce s Jugoslávii se Stalin zřejmě rozhodl zasadit preventivní úder, aby žádná se zemí nenasledovala příkladů Jugoslávie, a v každé zemi byla takto za pomoci sovětských "poradců" odhalena síť spiklencu, která připravovala převrat po vzoru Jugoslávie a obno u kapitalismu... Výběrem spiklencu a přípravou byl pověřen Rudolf Slansky....Většinou šlo o namestky ministrů. Nebylo vsak jasně, kdo bude hlavou spiknutí... Dříve zatčení slovenští "buržoazní nacionalisté" se ukázali být pro sovětské poradce malé ryby.... Navrhli Rudolfa Slanskeho... Gottwald ale nechtěl dát souhlas k jeho zatčení.. V té chvíli nastupuje exilova rozvedka...Prostrednictvim Daniely Kankovske, pražské úřednice, která se svým kolegyni chlubila, že je milenkou Slanskeho, se rozhodli jej varovat prostřednictvím Kankovske a nabídnout mu azyl na Západě.. Přitom bylo nepochopitelné, jak to, že nevěděli, že je ženatý a má dvě děti, povazovali jej za svobodného... Příslušný dopis Kankovska stornovala, ale kopii si pořídil kurýr, který byl dvojitým agentem... Teprve poté podepsal Gottwald rozkaz ke Slanskeho zatčení... Celkem bylo odsouzení 14 lidi, z toho 11 k trestu smrti, tři dostali doživotí. Pak proběhl ještě následne procesy, třeba proces s krajskými tajemníky, ve kterém byla odsouzena Marie Švermova.... V roce 1955 byl zatčen vyšetřovatel Doubek, nejprve za to, že vyšetřování nedotahl do konce... Postupně vyšlo najevo, asi pod tlakem z Ruska, jak to bylo, přeživší byli propuštění a v tichosti rehabilitovani, roku 1963 I veřejné... Dlužno podotknout, že zejména odsouzení pracovníci ministerstva vnitra a bezpečnosti, Šváb a Reicin, jakož i Slansky sám, toho měli hodně na svědomí, co se týče represi, ale samozřejmě nic z toho, co jim bylo kladen za vinu.... Je zajímavé, že proces stojí spíše než na lžích na vytrhovani věci z kontextu... A dále, že do procesu byli zataženi manažeři ze Zlina... Totiž jednak batovsky model chtěli komunisticti narodohospodari po válce třeba i Margolius použít v reformovane podobě i v socialismu..... Pak ale byl přijaty sovětský model, a sovětským poradcům zřejmě připadala zaměstnanecká samospráva jako jugoslávská reformy.... Je v této souvislosti zajímavé jednak to, že před roztrzkou byla Jugoslávie stalinistickou zemi tvrdého kurzu. A u nás narodohospodari počítali s rozsahlym soukromým malosektorem v obchode a službách jako doplňkem statniho
.. Po vypuknutí války v Korejci ale přišli jiné instrukce.... Tak byl Josef Trojan, komunista a první národní správce Batovych závodu, zatčen, ale odsouzen a popraven byl nakonec za něco jiného, neboť se nakonec do scénáře nehodil... A Baťův šéf nákupu byl několik let zatčen, také se nikam nehodil... Nakonec, aby pokryl vazbu, jej odsoudili za prozrazení státního tajemství v délce vazby.. Naštěstí jej aspoň hned pustili... Je zde zmíněn i jeden z prvních pounorovych procesu s Edvardem Valentou...Po únoru elev z jeho novin emigroval a Francouzi se chtěli těch lidí zbavit, tak je poslali bez výcviku provádět špionáž.. Zapsal si jména lidi, které znal a kterým to pěkně zavaril... Naštěstí to v tomto případě dopadlo dobře a soud jej osvobodil... V knize je mnoho dalších údajů o souvislostech a doporučuji k přečtení, pokud je dostupna
