Sv. Jiří zápasí s drakem

Občas chodím v Kralupech podél kapličky, kde je obraz sv. Jiří přemáhajícího draka.... Psal jsem o tom již na svém minulém blogu... Sv. Jiří byl ze seznamu světců vyřazen r. 1969, jako nedoložená postava, ale v roce 1975 vrácen.. do seznamu světců..Cast jeho legendy je celkem věrohodná.. Jiří byl římský voják, důstojník, který rychle postupoval hodnostné i funkčně.... Když ale přišel rozkaz k pronásledování křesťanů, odmítl to a prohlásil, že sám je křesťan.. Za to byl umučeň... Druhá část legendy o princezně, která měla být obětování drakovi a kterou zachránil tím, že se pustil do křížku s drakem, je věrohodná podstatně méně... Patrně je inspirovaná starými legendami mající i původ dokonce v období před antikou... Je zajímavé, že Heman Melville vidí v obrazu legendárního boje člověka s drakem souboj člověka s velrybou, což byl v době před vynálezem harpunoveho dělá značně riskantní podnik s nejistý vysledkem.. Na rozdíl od dneška, že? Na druhou stranu legenda o svatém Jiří a draku inspirovala mnohé pohádky, třeba tu o princi Bajajovi... A různá vyobrazení svědčí o velice různých přestávkách, jaké měli lidé o dracich.. Zde je inspirován nejspíš nějakým hadem...

Zima v Kralupech

Kralupy, město kde Vltava opustí zářez Pražské plošiny a vteka do Polabske nížiny, se vyznačuje dosti teplým podnebí, o čemž vypovídá i nadmořská výška 170 metrů... Dle vyprávění pamětníků zde za posledních 20 let nebyla sněhová pokrývka déle než 14bdni...To oceňuji lidé, kteří se přistěhovalci z hor, kde bylo nutné pravidelně odklízení sněhu... Ale na druhou stranu, je dobré když snih je alespoň nějakou chvíli aby si děti užili zimních radovánek.. A i pro nás dospělé je zima upne beze sněhu jaksi divná... Prikladam pár fotek hlavně z parku vkralupske části Minice a okolí, Zakolanskeho potoka, který se pak vlévá do Vltavy, i okolí řeky..

Černobílé a barevné sny

Otázku, zda se mi zdají černobílé či barevné sny, jsem už v pokročilejším dětství považoval za poněkud nejapny žert... Sen není film ani fotografie, nemá s ní nic společného, a když si něco představují, tak také v barvě... Také jsem si sny jako barevné pamatoval.. I když si pamatuji, že v puberte se mi jeden černobílý zdál a docela mne to překvapilo.... Ale teď jsem v jedné knize četl, že při dotaznikovych průzkumech zhruba do roku 1960 respondenti uváděli, že se jim zdají černobílé sny, kdežto v sedmdesátých a osmdesátých letech převažují už jednoznačně sny barevné... Týká se to samozřejmě situace na západ od našich hranic a souvisí to s přechodem filmu a televizních pořadů z černobílého na barevné provedení... Autor nepředpokládá, že by to ovlivnilo charakter snů, podle něho ve snu vnímáme situaci ve které jsme a barva objektu většinou není důležitá... Sledování černobílých a barevnýchfilmu ale prý ovlivňuje zpětnou paměťovou.. rekonstrukci snů, na které si pak podle sledovaných pořadu vzpomínáme jako na černobílé či barevne... Pak jsem na toto téma četl článek ve Scienceworldu, kde připouštějí, že tyto výsledky mohou být zspricineny jak zpětnou rekonstrukci, tak ovlivnění snů, a zda sníme černobílé či barevné, by bylo možno už dnes rozlišit skenování mozku.. Pokud jde o mně, věřím svým vzpomínám na to, že sny jsou barevné... Nedávno jsem se ve snu pohyboval na poněkud jiném Starém městě a určitě vnímal i barvu fasad...

Michelup a motocykl

O románu Karla Poláčka Michelup a motocykl jsem slyšel už ba základní škole... Ale dlouho jsem se ho neodhodlal číst, neboť jsem si říkal, že koupě motorky není až takový problém jaký je zde z něho dělán.. Ale tady jde o něco jiného... Účetní Michelup byl posedlý touhou opatřit si vše ve slevě, i v domě se mu hromadily nepotřebné s výhodou zakoupené krámy.... Jeden rok odjel s rodinou na letní být v jedněch severoceskych lázních... Aby nemusel platit lázeňskou taxu (na pobyt a cestu už získal všechny možné slevy) našel ubytování ve statku těsně za hranicí obvodu lázní.... Nic moc, pohrdal ale rozhazovacnosti sousedů, kteří se ubytovali v tomtéž městě v grand hotelu.. Z čeho chtějí na stará kolena žít? Kupodivu rodina jeho rozhodnutí kvitovala, on měl v těch nákupech na slevy obvykle štěstí... Manželka našla ve statkarove ženě výbornou kamarádku a děti složené klady na dvoře.... No a v tom městě se našla výhodná koupě motocyklu tak ho koupil.... Jezdit na něm jednak neuměl, jednak se bál... Už doprava na vlak se poněkud podrazila...Doma v bytě překážek, musel z něj platit daň z motorových vozidel... Prodat ho nemohl, každý kupec ho chtěl vyzkoušet a když bydlel ve třetím patře... Setkal se s různými podvodníky, v baru s distingovanym panem, který jedl dra jídla a nápoje a pak zmizel... Rozhodl se, že bude motorky využívat... Spolužák jeho syna, který fungoval jako řidič, ho stal pěkně peníze, na výletech nrzrizene jedl.. a pil a měl na onoho syna, se kterým se měl učit, špatný vliv.. Ten pak málem.propadl..Nakonrc ho vyhodil a najal bývalého řidiče ředitele banky... Ten místo něho mezitím přijal onoho nezdarneho propadleho dynova spolužáka... a měl s ním problém... Mezitím se Michelup dostal do finančních problémů a musel levné rozprodavat nakoupené zboží, měl sekeru u hokynare, v práci si nechával vyplácet předčasně zálohy apod... Vypadá to, že příběh míří ke katastrofě... Ale vozidlo ředitele banky, řízené oním nezdarnym řidičem, se srazí s Michelupovym motocyklem.. Ten je ba šrot... Ředitel vyhodí nezdarneho řidiče, přijme zpět svého bývalého, nyní Michelup a řidiče... A aby se vyhnul skandálu, Michelup a bohaté odskodni.. Michelup se pak zas chlubí i manželce, že mu nevěřila a lidé o něm pohybovali, ale on opět udělal výhodnou koupi motocyklu..Take syn si zlepšil prospěch.. Manželé Michelup o i zavrhnou pro příští rok letní být, koupi pro sebe lázně a děti pošlou do skautského tábora... Tak tedy jsou nesnáze s koupí motocyklů popsány s humornou nadsázkou... A příběh sedí i na dnešní dobu, byť by oním objektem asi už nebyl motocykl..

Na periferií Prahy

V dnešním počasí a celkově situaci není na škodu se jít občas "provetrať" na periferií Prahy na místa, která člověk třeba i znal z dřívějška, ale zvlášť dnes přijde jejich kouzlo vhod... Nejprve tedy fotografie tzv. Trojmosti v Bechovicich, historického přemostění Rokytky na trati Praha Kolín, pak Maltezky kříž v Motole poblíž krematoria.. Ale se stavbou krematoria Ema nic společného, patří skutečně řadu maltezskych rytířů, pak zajímavý kostelík v Jinonicich a na závěr už v centru Prahy pro kontrast kostelík sv. Josefa na Náměstí Republiky... Tak alespoň pokochani v tomto Sychravem čase..

Hala v holesovicke trznici

V současné době se vláda potýká s údajně rapidnim nárůstem případů COVD 19...At uz je za tím skutečný nárůst, nebo nesprávná metodika testování, působí provedené kroky spíše chaoticky a nelogicky, korunu tomu nakonec nasazuje skutečnost, že nařízení okázale ignorují ti, kteří je s velkým humbukem vyhlašují... Tak není divu, že po zákazu vleků se na horách dal veselé sankuje, bobuje a běžkaři, a zákaz kulturních akcí vedl k tomu, že se lidé kulturně využívají v supermarketech, i když s omezeným sortimentem... K tomu přidejme ještě slovní salát ve vyjádření vrcholného politika, který si v ničem nezadá se slavnou "speech" M. Jakeše.. Tak došlo i na holesovickou tržnici... Ta sice zahrnuje mnoho kamenných obchodu, včetně železářství U Rotha, drogerie Teta, Penny marketu, ale uzavřel se obchod s ovocem a zeleninou v hale 22...Zas tak moc to nevadí, kromě specialit se většina věcí dá koupit jinde... Ale vzhledem k rozloze haly a tomu, že tam všichni nosí roušky a je tam mnohem menší nával než v supermarketu, tady nesmyslnost opatření zvlášť vynikne...