Jiří Hejda:Žil jsem zbytečně

Paměti národně socialistického narodohospodare Jiřího Hejdy nejsou paměti člověka, který by opravdu "žil zbytečně" ale spíše ukazují na pomijejicnost, nikoli tedy marnost mnoheho počínání... Autor studoval práva, z plnosti a mnohdy na černo navštěvoval i přednášky s filosofie a medicíny, chtěl se stát spisovatelem a publicistou... Musel narukovat, bojoval i v Rusku, prý nikdy ale si ne vystřelil... Brzy využil svých znalosti medicíny k simulovani neuralgie jakéhosi oblicoveho nervů.. A většinu války se "léčil" Neurolog ho pochválil. Dokonale simulovani, ale máte prepadat dopředu a ne dozadu. Ale dobrozdaní mu dal.. Po válce pracoval v novinách v Praze, a Olomouci, vedl narodohospodarskou rubriku v několika denících, naposled i v Českém Slově kde ji podstatně rozšířil.. Řešila se problematika toho, které podniky jsou vlastně české, naráželo se na problém anonymních akcií, přispěl k prosazení zákona zakazující sinekury (kumulaci třeba 15 funkci které člověk v reálu nemůže všechny vykonávat s mnohdy statisico covymi platy) v době krize, kdy spousta lidí byla vyhozen téměř doslova na dlažbu) problematika správných nezkreslenych statistik, v jakém rozsahu je možné narodohospodarske plánování apod. Tedy mnohdy věci, které jsou aktuální i dnes... V Kromě toho si dodělal formální vzdělání ekonomie, učil na obchodní akademii a byl docentem ekonomie na vysoké škole... V roce 1935 byl zaměstnancem ČKD, poo půlročnímzapracování generálním ředitelem Zde vyslovuje názor, že kartelova dohoda není vždy zlo, v určitých situacích není konkurence "na krev" vhodná.. V popisu potýká i se se Skodovko uasi nebude úplně objektivní je to přece jen konkurence... Překvapí ale tvrzení o fatalni zsostalosti výzbroje československé armády u letadel a tanku, a totální nepripravenosti francouzské a britské armády.. Francouzi prý na armády kaslali, protože se cítili bezpečni za svým pásem pevnosti.. Který Němci, jak známo obešli... Za války z ČKD odešel, založil vlastní firmu na výrobu kuchyňského vybavení.. S manželkou zidoovkou se na oko rozvedl, dal spolu ale žili, měla opatřeny náhradní být v případě úniku a falešné doklady na jiné jméno.. Nastesti únik nebyl nutný.. Ale stala se jiná věc.. Od znemeho se nakazila chřipkou, ta prerostla vzapal plic a jako následek zůstalo astma... Po válce Jiří Hejda byl za národní socialisty v narodohospodare komisi, připravoval dvouletý a pětiletý plán.... Byl příznivcem toho, žaby se znárodnění (které původně nemělo být vyvlastnění, ale probíhat za náhradu) bylo provedeno založením akciových společnosti se státní majoritou.. Jednal I se zahraničními investory, např Philips byl ochoten za těchto podmínek investovat... Tato verze jak známo nebyla přijata... Nicméně, poté co opustil komisi, která připravovala plány, dostal osvědčení o tom, že se zasloužil o budování socialismu a továrnu mu znarodnili, ale mohl tam dále pracovat jako plánovač... Tato idyla však netrvala dlouho.. V roce 1949 byl zatčen a v procesu s Mladou Horakovou dostal doživotí.. Byl vězněn nejprve v Mírové, pak v Leopoldove, krátce na Ilave a ve Valdicich, odkud byl roku 1962 propuštěn... Je zajímavé, jak popisuje věznění, kde zažil vše od věznění v krutých podmínkách, kde i za vlastnictví spacka tůžky a papíru byla dlouhodobá korekce, až po téměř "fesacky" kriminálu.. Vždy se podmínky zhoršily při pokusech o útěk některých vězňů, ať úspěšný nebo neúspěšný... Po propuštění z vězení R.1962 pracoval jako figurant a zememeric, nárok na důchod se mu pocital až od roku 1966, kdy mu bylo 71 let.. Ve volném čase se věnoval malování a literární činnosti, napsal roman Útěk, částečně inspirovaný skutečným útěkem spoluveznu (technikou provedení, příběh a povahy lidi jsou vyfabulovany) a také sagu na způsob Sňatku z rozumu a sbírku básní, kterou složil prý v korekci. Nakonec mu vyšel pouze roku 1968 Roman Útěk.. V průběhu věznění mu zemřela žena, po propuštění na tom byl psychicky špatně, naštěstí se dal pak dohromady s vdovou po svém bratrovi.. Ta ho kdysi dokonce vytáhla xdrog už v průběhu chození, ale byly spolu po svatbě jen 10 měsíců, pak bratr náhle zemřel.. V době propuštění Jiřího Hejdy byla vdovou již 25 let.. Tak se dočkal publicity, i když za normalizace mohl psát jen do šuplíku.. Po revoluci pokud vím, vyšel v novém vydání ten Roman Útěk, sonety, ve dvou vydáních tyto paměti, ale ta saga na způsob Sňatku s rozumu ne.. Mimochodem, píše, že při resersich zjistil, že v době požáru Národního divadla byl Neruda na Šumavě a nemohl jej tedy pozorovat z okna.?. Tolik tedy k pametem člověka, který nadarmo nežil, ale na něhož dopadly zakruty 20.stoleti plnou silou