Šťastný nový rok

 Tak veselé prožití Silvestra a vše nejhezčí do nového roku 2021 všem bloggerkam a bloggerum....Dnesni den se co do počasí vydařil..... Doufejme, že blazneni brzo skončí a rok 2021 bude méně podivný než ten letošní... Holt nikdy nevíme, odkud co přiletí a nejhorší hrozby jsou vždy ze strany, odkud to nečekáme.... Petardy jsou Holt průvodním jevem, pro zvěř je to vždy darda.... Osobně bych to nezavrhoval, svým způsobem mi to připomíná oslavu fiktivního výročí Velkého třesku a vzniku Vesmíru... Ale pokud jde o mne, chtěl bych světelné efekty bez onoho balastniho zvukového doprovodu, který mnohým lidem"dela dobre"A zvířatům naopak... Takže ještě jednou di nového roku vše dobré... Posílám fotku rozkvetlych petrklice z naší zahradky

Cibulka

 V Praze Kosirich, v lesoparku Košíře Motol poblíž stanice tramvaje Postovka můžeme vidět zajímavou zříceninu... Vystoupame svahem poblíž orientálního pavilonu, který dlouho chátral a nyní se rekonstruuje, projde kolem zpustleho statku Cibulka a po krátké procházce lesoparkem dojdeme ke zřícenině Cibulka... Ta byla vystavena v 19.stoleti v období romantismu tehdejším majiteli statku... Poblíž je i poustevna, kde kdysi zehnali poutníků při seslapnuti Prahu mechanici poustevnici... O té ale někdy příště... Lesem se lze dostat až k železniční stanici Praha Cibulka... Na závěr pár fotek. 

Zkratky a nablizky

 V předškolním věku jsem při výletech miloval zkratky... Představoval jsem si že je jakási oficiální cesta, kterou lze jaksi tajuplne zkrátit pomocí one zkratky... Zvlášť když zkratky byly většinou pesiny vedoucí pro mne tehdy divokými končinami.. Jedna vedla pod domem skoro sousedky strání stromy husté zalesněnou, ale dole prosvítaly střešní tašky zas jiných skoro sousedů... Asi jsem si představoval, že kdo zná a vi dovede zkrátit vše, neuvědomoval jsem si, že když je něco deset kilometrů vzdušnou čarou, tak to jaksi nezkratim.. pod 10 km. Jinak ovšem ještě v době mých studií mne prekvapovalo, jak některé části Prahy jsou blízko, třebas jsou jakoby jinde a na jiných trasách metra, třeba oblast kolem botanické zahrady Na Slupi, odkud se dá jít přes Vetrov a Apolinar na I..P Pavlova... A  z Václavaku  na Staromak jsem to obchazel, ačkoli lze jít přímo kolem Havelskych trhu... Též Kunraticky les, kam jsem rád relaxovat, poskytoval příležitost k četným zkrátkam.... A ještě v dospělosti si pamatuji sen, inspirovaný dávnou dětskou návštěvou Tater s rodiči, kde se mi tenkrát líbilo.... Na smrku ve stráni pod naší zahradou, byl na smrku připevněn turistický ukazatel Starý Smokovec 8 km a bylo vidět několik dalších turistických značek.. Probudil jsem se, neboť mi bylo divné... že ukazatel je v kilometrech a ne v hodinách jako v Tatrách.... Přeji všem blogger kam a bloggerum krásně prožití svátků, žádnou kost v krku a bohatou nadílku. Přidávám noční fotku právě z takové zkratky, vedoucí od sídlišť ke kralupske u lesu Lutovniku... 

Na Plecharne Sladký ctvrtek

 I v knihobudce se občas najdou zajímavé knížky.... Knihy od Johna Steinbeck, respektive Na Plecharnu a její pokračování Sladký čtvrtek, mezi takové určitě patří... Tak se setkáváme s ulicí Na Plecharnu v kalifornském přímořském mesteckuMonterey a jejími svérázným obyvateli, doktorem mořským biologem a majitelem soukromého Ústavu mořské biologie, Cinanem, majitelem obchodu kde je k dostání prakticky všechno, bezdomovci skvotujicimu v hale, která tomuto obchodníkovi formálně patří...... Doktorovi se daří obchod s mořskými živočichy ale chová i třeba chřestyse na jed, méně už vědecká práce... Ve městě je oblíben a oni bezdomovci mu v knize Na Plecharne uspořádání dvakrát. mejdan, který pokaždé konci rvackou a rozmlacenim kdeceho v laboratoři, poprvé před tím, než se doktor vůbec dostavil... Staré tenisky jsou Holt silné pití... Vyrábí je jeden z oněch skvoteru, který pracuje jako pomocný cisnik v baru a sleva zbytky co hosté nedopiji do demizonu... Dále zde hraje roli bordemama, která se chová milosrdne a nechává holky v podniku i po rapidnim poklesu výkonnosti... Aby radnice tolerovala její podnikání, musí přispívat na dobročinné účely mnohem více než ostatní... Sladký čtvrtek se odehrává po válce... Doktor předal ústav kolegovi, narukoval do války, kolega se na vše vykašlal a musel začít znova... Změnil se majitel obchodu, teď ne Cinan, ale Mexikan  I bordelmama se vyměnila za ještě soucitnejsi... Hlavní zápletka ve Sladké čtvrtku je poněkud cervenoknihovni nebo lépe řečeno ve stylu Pretty woman... Doktor je jak se zdá, příliš posedlý svou vědeckou práci. A proto se mu rozhodnou opatřit ženskou,, ač o milenky nemá nouzi, nějakou druzku na způsob manželky, se kterou by se Škorpil a hádal, aby přišel má jiné myšlenky... Nakonec se jim to podaří ... Rovněž se složí doktorovi na naléhavě potřebný mikroskop... Vyberou v katalogu optických přístrojů ten nejdražší... A zakoupí skvělý dalekohled... Doktorovi se sice hodí, ale samozřejmě je to něco jiného, než čím ho chtěli překvapit.. Sladký čtvrtek je tedy kvůli té cervenoknihovni linii slabší, ale stojí to za to přečíst... Proti takovým Hroznum hněvu je to relaxační cetba

Proces proti 12 milionům

 V roce 1952 mělo Československo asi 12 milionů lidí... Největší události toho roku, která probíhala v listopadu a prosinci toho roku, byl proces s Rudolfem Slanskym a "protistatnim spiklenecjym centrem" Knihu s názvem Proces proti dvanácti milionům napsal známý cestovatel a "král tulaku" Bohuslav Šnajder, vyšla roku 1990 a velmi mne tenkrát zaujala, i když v té době nebyla ještě známá neblaha role naší exilovr tajné služby v tom procesu Sam autor na proces narazil při práci na diplomce s tématem úpadek tisku na konci 40.let...kterou ale v roce 1969 už neobhajil, vůbec ho nepustili ke slovu... Po roztrzce s Jugoslávii se Stalin zřejmě rozhodl zasadit preventivní úder, aby žádná se zemí nenasledovala příkladů Jugoslávie, a v každé zemi byla takto za pomoci sovětských "poradců" odhalena síť spiklencu, která připravovala převrat po vzoru Jugoslávie a obno u kapitalismu... Výběrem spiklencu a přípravou byl pověřen Rudolf Slansky....Většinou šlo o namestky  ministrů. Nebylo vsak jasně, kdo bude hlavou spiknutí... Dříve zatčení slovenští "buržoazní nacionalisté" se ukázali být pro sovětské poradce malé ryby.... Navrhli Rudolfa Slanskeho... Gottwald ale nechtěl dát souhlas k jeho zatčení.. V té chvíli nastupuje exilova rozvedka...Prostrednictvim Daniely Kankovske, pražské úřednice, která se svým kolegyni chlubila, že je milenkou Slanskeho, se rozhodli jej varovat prostřednictvím Kankovske a nabídnout mu azyl na Západě.. Přitom bylo nepochopitelné, jak to, že nevěděli, že je ženatý a má dvě děti, povazovali jej za svobodného... Příslušný dopis Kankovska stornovala, ale kopii si pořídil kurýr, který byl dvojitým agentem... Teprve poté podepsal Gottwald rozkaz ke Slanskeho zatčení... Celkem bylo odsouzení 14 lidi, z toho 11 k trestu smrti, tři dostali doživotí. Pak proběhl ještě následne procesy, třeba proces s krajskými tajemníky, ve kterém byla odsouzena Marie Švermova.... V roce 1955 byl zatčen vyšetřovatel Doubek, nejprve za to, že vyšetřování nedotahl do konce... Postupně vyšlo najevo, asi pod tlakem z Ruska, jak to bylo, přeživší byli propuštění a v tichosti rehabilitovani, roku 1963 I veřejné... Dlužno podotknout, že zejména odsouzení pracovníci ministerstva vnitra a bezpečnosti, Šváb a Reicin, jakož i Slansky sám,  toho měli hodně na svědomí, co se týče represi, ale samozřejmě nic z toho, co jim bylo kladen za vinu.... Je zajímavé, že proces stojí spíše než na lžích na vytrhovani věci z kontextu... A dále, že do procesu byli zataženi manažeři ze  Zlina... Totiž jednak batovsky model chtěli komunisticti narodohospodari po válce třeba i Margolius použít v reformovane podobě i v socialismu..... Pak ale byl přijaty sovětský model, a sovětským poradcům zřejmě připadala zaměstnanecká samospráva jako jugoslávská reformy.... Je v této souvislosti zajímavé jednak to, že před roztrzkou byla Jugoslávie stalinistickou zemi tvrdého kurzu. A u nás narodohospodari počítali s rozsahlym soukromým malosektorem v obchode a službách jako doplňkem statniho

.. Po vypuknutí války v Korejci ale přišli jiné instrukce.... Tak byl Josef Trojan, komunista a první národní správce Batovych závodu, zatčen, ale odsouzen a popraven byl nakonec za něco jiného, neboť se nakonec do scénáře nehodil... A Baťův šéf nákupu byl několik let zatčen, také se nikam nehodil... Nakonec, aby pokryl vazbu, jej odsoudili za prozrazení státního tajemství v délce vazby.. Naštěstí jej aspoň hned pustili... Je zde zmíněn i jeden z prvních pounorovych procesu s Edvardem Valentou...Po únoru elev z jeho novin emigroval a Francouzi se chtěli těch lidí zbavit, tak je poslali bez výcviku provádět špionáž.. Zapsal si jména lidi, které znal a kterým to pěkně zavaril... Naštěstí to v tomto případě dopadlo dobře a soud jej osvobodil... V knize je mnoho dalších údajů o souvislostech a doporučuji k přečtení, pokud je dostupna

Skály a Dvořáková stezka z druhé strany Vltavy

 O skalách na Dvořákove stezce jsem už na tomto blogu psal.... Bohužel s plánovaným dobudovanim koridoru pro železnici se  Dvořáková stezka posune blíže k Vltavě, povede těsně u Vltavy a bude demolovano I několik domku... Tím se změní její charakter a nepovede již podél těch nejlepších skal. Je to trať Praha Děčín Drážďany a před vybudováním nového koridoru je prý ztráta na úseku Kralupy Nelahozeves 2 minuty... Hlavně že ona cesta, po které prý chodil Antonín Dvořák do školy, zůstane zachována. Dosti nostalgie. Přikládám několik fotografií těchto skal, tentokrát vyfotografovanych z většího odstupu z druhé strany Vltavy z parku, kam jezdí s kočárky a venci psi obyvatelé kralupske čtvrti Lobecek.. Přidávám i pohled na lipu přímo v tomto parku.... 

Do druhé pětiletky!

 Dnešního dne je tomu pět let, co jsem uveřejnil na platformě blog. cz blahe nebo možná neblahé paměti první zprávu o tom, že začínám blogovat... V té době už pro z ale se to pomalu začínalo hroutit, což jsem ale jako nováček nemohl zaregistrovat,  zaujalyne možnosti blogu, téma týdne, kde se mohl každý prezentovat na titulce, autorský klub apod.... Později ale narůstá nespokojenost  bloggeru u s vedenim nlogove platformy, která zřejmě byla důsledkem problémů majících kořeny už dříve... Ani odchod starého vedení už nepomohl a platforma skončila tak jak skončila... Ještě před koncem mne stačili zablokovat... Ale možná, že to byl automat který stereotype opakoval hlášku o porušení pravidel... Přešel jsem na jinou platformu, ale mám pociit, že články poněkud ztratily "dříve". Jinak ovšem 1. pětiletka byla splněna na sto procent. ZVsechny závazky prekrouceny,, což bylo snadné, žádné nebyly... Snad druhá pětiletá bude jeste úspěšnější... Dohnat a predehnat se sice nepodaří ale méně znamená více... Ostatně, alespoň jak pravil Miloš Zeman, ve svém slavném článku roku 1989  každá pětiletka se rozpadla na několik, krátkodobých většinou ročních plánu, jejichž plnění se dalo snaze kamuflovat... Zde si do  pětiletky nic neplánuje, a tak jsem proti "socialistickému' hospodářství ve výhodě.... Zároveň v neděli začal advent, tak jej připomínám espon vánočním stromem z kralipseho nádraží, i když ten tam stojí už asi 1r dní.. 

Co kdo řekl a nerekl

 V současnosti koluje mnoho údajných výroku slavných, které jimi nebyli nikdy prosloveny.... Počínaje údajnou řeči indiánského náčelníka o otrávené posledním stromů a rybě a penězích, které se jíst nedají... Pokud vůbec byla proslovena (původní verze byla zveřejněna po třiceti létech) jednalo by se o překlad do angličtiny přes jiný indiánský jazyk, což  dvakrát zkresluje, kromě toho náčelník Seatlle pronasel při podobných prile, itostech jen krátké zdravice (šlo o prodej půdy). Ostatně dnešní v Letné prebasnena verze pochází ze sedmdesátých let... Jiným zajímavým výrokem je údajne Voltairova vyjádření o politických zloději h, které si sami volíme.. Dotyčný myslitel ovšem žil v absolutní monarchii a první jakžtakž všeobecně volby se konalh v Anglii na začátku 19.stoleti..Jinym výrokem je Stalinovi pripisovana věta "Jeden mrtvý, to je tragédie, milion mrtvých, to je statistika." Rovněž Stalin pokud se podařilo dohledat nikdy nemluvil  o "užitečných idiotech". Nejblíže tomu má Leninov recnicka otazka"Kdo, kdy a kde zavrhovsl využití pacifistickych iluzi pro rozkládá i nepřítele, burzoasie". Rovněž Klausův výrok o špinavých penězích... Mluvil o tom, že špinavé peníze jsou postizitelne pouze postižením konkrétní trestné činnosti a jinak neexistuje efektivní způsob boje se špinavý i penězi.. To je sice sporné, ale je to něco jiného než "Neznám špinavé peníze" I v současnosti byly publikovány texty, které byli  prisouzeny lidem, kteří je neproslovili.. Tak byl blogger Ladislav Větvička citová jako známý botanik Václav Větvička, FR. Čechovi byl připsán text, který sice mohl vyjadřovat částečně jeho postoje, ale svou falesnost prozrazovat jemu nepodobnou chválou bývalého režimu..Tak bychom mohli pokračovat stále... Takže nehodnotme podle autora, nepestujme v tomto "kult osobnosti" ale zaměřujeme se výhradně na obsah sdělení. M

Skály u Řeže

 Na okraji Prahy opouští Vltava Pražskou kotlinu a zarezava se poměrně úzkým korytem do Pražske plošiny... Nad Vltavou strmi poměrně vysoké buliznikove skály, které začínají již na území Prahy, ale asi nejlepší scenérii vytvářejí v okolí Řeže u Prahy, proslulé Ústavem jaderného výzkumu... Vlaková zastávka a prikrejsi skály jsou na levém břehu, do obce se musí po lávce přes řeku... Na sever od Prahy tvoří Vltava hranici mezi okresy Praha Východ a Praha Západ, a tak je obec Řez vlastně svou vlakovou zastávkou vclenena mezi obce opačného okresu... Jinak Řez je spojena s obcí Husinec. Ačkoli se všeobecně předpokládá, že Hus pocházel z Husinec u Prachatic, najdou se historikové, kteří za jeho rodiště označují tuto obec cca 5 km severně od Prahy... Buliznikove skály se táhnou až do Kralup, pak je vystřídají skály pískovcové, o který h už jsem psal... 

Pohádky trochu drsne

 Ačkoli pohádky (až na výjimky jako je Sněhurka preskakujici oheň nebo princezna Pampeliška odvata vichrem) konci vždy dobře, v původní verzi jsou v souladu s drsnou dobou svého vzniku také drsné... Sami máme pohádky bratři Grimmu, kde macecha a zla nevlastní sestra přijdou na svatbě Popelky o zrak, neboť jim holoubci vyklovou oči, zlá královna ve Snehurce a sedmi trpasličích musí tančit v rozzhavenych železných strevicich až k smrti.... Co je to proti řekněme ledové koupeli a odchodu do kláštera ve zmekcenych verzích pohádek... Ale i pohádky umělé se pro současnost zmekcuji... Karafiatovi Broučci nakonec zmrznou, v té verzi, co jsem četl já, se ale na jaře zase probudí.... Zajímavý případ je filmová Princezna se zlatou hvězdou na cele...Z dětství jsem si pamatoval, že tam král Kazisvet není, a tak jsem si myslel, že je tam přidán jako "ulitba době"... Trochu ano, ale jak jsem se nedávno dověděl a příslušnou pohádku kvůli tomu vyhledal, důvod je jiný... Ve one pohádce se o princeznu zajímá vlastní otec.... Nakonec přijde k rozumu a vše dopadne dobře... Pro zpracování pohádky do filmu pro i dost malé děti se motiv incestu samozřejmě nehodil, a tak otec vnucuje dceři krále Kazisveta...Teprv pak přijde ta dobová omáčka "hnal ho všechen lid.." To je poněkud překvapivě... To je však extrém, je otázka, zda jiné pohádky pro děti zmekcovat nebo je představovat v původní "syrové" podobě... 

Přestřelka

 V knihobudce jsem našel knihu Jana Procházky Přestřelka, kterou jsem kdysi četl... Zjistil jsem, že některé zajímavé pasáže zde si už nepamatuji.... Je známo, že Procházka patřil v šedesátých letech mezi kritické spisovatele(byl i scenaristou a žurnalistou) a byl silné denuncovan ve sdělovacích prostředcích po roce 1968...Zemrel R. 1971, jeho dcerou je spisovatelka Lenka Procházková... Samotná kniha je situována do roku 1952, kdy byla ostraha hranic na policejní bázi nahrazena vojenskou.... Samotný děj se týká peripetii vztahu hlavního hrdiny, který slouží na vojně "na čáře" a knihovnice Arnostky... Vlastní náplň knihy (s četnými retrospektivami) se týká přestřelky se skupinou diverzantu pokoušejí ich se překročit hranice.. Neuspeji.... Zde se tedy projevuje jistá poplatnost režimu... Ale plastický jsou vyliceny poměry na vojně v té době, včetně tuposti politických pracovníků a odtrzenosti ideologie od života... Dokonce je zde naznačeno i jistá kritika kolektivizace a vztahů režimu k věřícím...A hlavně  milicionari jsou vyliceny jako strejci kteří si s chutí hrají na uvedomnele vojáky, ale neví, která bije. Z dnešního hlediska je tato kniha stále příliš poplatna...Ale pamatuji, že před revoluci to byla oblíbená kniha, kterou si lidé mezi sebou půjčovali. S knihoven byla ovšem jako celé dílo Jana Procházky vyloučena... Podobně politika pro každého,kde v roce 1968 Procházka komentuje své dřívější politické názory... Z dnešního hlediska vyznívá sice až naivně (ale zdání klame, ani v roce 68 nemohl autor mluvit úplně otevřene) ale je zajímavé, že některé argumenty používané tehdejší propagandou, které Procházka kritizuje, zažívají renesanci i dnes (až se lidé budou zbavovat chalup a aut, u věřím že není dobré..) řekl jistý politik, netusr, že parafrazuje prezidenta Novotného.. Ale to jsem odbočil, i přes rozvlacnost některých pasáží a jistou poplatnost době je Přestřelka kniha, kterou lze číst i dnes. 

Kouzlo podzimu

 Podzim se rozběhl na plno a listy se krásně vybavuji.... Po ústupu chlorofylu vyniknou žluté karotenoidy a listí se zbarvi do žluta...U jiných rostlin ale převáží antokyany a zbarvení červené.. U domácích listnáčů převládá žlutá ale v USA a Kanadě prý les na podzim hraje všemi barvami od žluté po temné rudou... U nás jsou červené většinou nepůvodní dřeviny, v lesich třeba červený dub... A psi vína.. Domníval jsem se, že to nejběžnější je loubinec, ale od Václava Větvičky jsem se dověděl, že loubince jsou příliš citlivé a většina u nás pěstovaných psích vín patří mezi prisavniky.... Náš dub se zbavuje do hnědá, to mají na svědomí jiné látky, melaniny... Na závěr pár fotek.. Ty s psím vínem jsou z Kralup, ta se žlutým listím z Ďáblickeho háje v Praze

Přiznal na smrtelne posteli

 Oblíbenou, ale obvykle nepravdivou zprávou, je tvrzení   že někdo něco přiznal na smrtelne posteli.... Ačkoli to bývá málokdy pravda. Tak se tvrdilo např. že bratr Anežky Hrůzove údajně zavražděne Hilsnerem se na smrtelne posteli přiznal k vraždě své sestry kvůli dědictví.. Ale není to pravda... Kněz který ho zpovidac, samozřejmě nemohl prozradit zpověď i tajemství, ale při jiné prileztosti rekl, že když se do i o nějaké krivde, musí něco dělat pro nápravu... Hilsner sám jak známo se zamotal do vlastních lži a byl odsouzen za dvě vraždy, byla mu (zde je jistě že neprávem)"prisity" jedna starší neobjasnena... Měl to být saxualni motiv, i když nálezu to neodpovídá, rituální vražda byl mediální hoax dávno před sociálními sítěmi... Dalším tvrzením je, že Franta Sauer před smrtí učinil generální zpověď a vrátil se do církve..... Dle záznamu z nemocnice zemřel jako bezverec... A druhé straně je podle svědectví jeho pritele pravda, , že ke konci života litoval střežení Marianskeho sloupu, s tím, že způsobil zbytečnou bolest věřícím, zejmena "hodným babickam, jak prý se vyjádřil..... Podobným tvrzením z nejbližší doby je tvrzení, že agent CIA na smrtelne posteli prozradil odsyreleni Dvojčat... Zde kromě falešné fotky stažené s internetu apod... je zajímavé, že pokud vím ani spiklenecke teorie nepočítají s tím, že by Dvojčata shodila zrovna CIA... Takze s tím, že někdo něco prozradil na smrtelne posteli, opatrně... 

Králův šašek ve dvacátém stoleti

 V sobotu jsme navštívili Festival spisovatelů, konaný vlastně v poslední chvíli před krizí v bývalém Anezskem klášteře v Praze. Samotný Anežky klášter má dlouhou a zajímavou historii, jeho první abatysi byla skutečně Anežka Česká, ale o tom snad někdy příště.. V době naší návštěvy bylo prezentováno dílo Mahi Bine, marockeho spisovatele a malíře  pisiciho francouzsky a vydávající své knihy ve Francii (ale jsou překládání do arabštiny a hojně vydávána a ctens i v Maroku.... Prezentováno bylo zejména jeho autobiografické dílo Králův šašek... Otec Mahiho  zastával na dvoře marockeho krále funkci kralo a duvernika, na způsob Atakdale ve známé filmové pohádce Byl jednou jeden král, a jeho úkolem bylo skutečně "bavit a rozrmivat krále"..... Milující otec, dobrý manžel... Idyla skončila, když bylo Mahimu 12 let... Jeho starší bratr se zapletl do neúspěšného puče proti králi(r. 1971).. Aby si otec zachoval funkci, zrekl se svého syna pucisty... Matka a bratři ale ne, nastal rozkol v rodině... Syn pucista byl nejprve vězněn v normální věznici, kde ho každý měsíc navštěvovala matka a bratři... Než bylo vybudováno speciální vězení pro pucisty v poušti s malými temnicemi, kde nešlo stát, jídlem a dzbsnem vody jednou denne... Apod. Po osmnácti letech se vrátil jako troška podpirsns dvěma průvodci, ale podařilo se mu dát se postupně fyzicky a dost i psychicky dohromady.... V té ničí se naučil používat ostatní smysly, které měl zbystreny a slyšel co jiní ne, nicméně dlouho byl svetloplachy, spát musel dlouho na zemi a v naprosté tmě, ven za sera.. Několik měsíců.. Ale to, že přežil jako jeden z mála účastníků puče, pricital zejména tomu, že dokázal odpustit jak otci, který se ho zrekl, tak svým veznitelum a podařilo se mu vyhnout se nenávisti... Z otcem se nakonec v dobrém setkal.. Jinak Mahi píše knihy o palcivych problémech Maroka, například o mladiství h atentatnicich, kteří překvapili v roce 2003...Maroko bylo do té doby usetrena těchto extrému... Zjistil, že vyrůstali v nesmírně chudých slumech bez jakékoli perspektivy... Takže když jim někdo nabídne ráj ať už v posmrtnem životě jako sebevražedný atentegnikum, nebo pozemský ráj v cizí zemi (psáno dávno před dnešní uprchlickou krizi) je to pověstné stéblo, kterého se chytnou... I po dobu, co jsme tam byly, bylo toho prezentováno více, ale toto se mi zdálo nejzajímavější... 

Krása brslenu

 Teď na podzim vše se krásně zbavuje a tak po odkvětu většiny rostlin to získává jiné kouzlo... Také plody jak okrasných, tak užitkových stromů a keřů dotvářejí kouzlo podzimu... Jedním z keřů z neobvyklým plody, který mne vždy fascinuje, je exotický vypadající, ale přesto náš brslen evropský, který se každý rok obali nezvyklý I, trochu květ a trochu plod vypadající i červenými plody... Na rozdíl od skutečně exotických stálezelenych brslenu s mnohdy panasovanymi listy, které většinou ale neplodi a jinými druhý brslenu u nás rostoucích (v Evropě jsou původní čtyři) s méně nápadnými treba a zelenými plody tento rozsvítí každou cestu u které rozkvetlé a dá ji až exotický nádech... Na fotce exotický panasovany brslen a ten náš.. Snad ještě na závěr - je to krása jedovatá, a plody brslenu tedy představují určitě nebezpečí pro děti bez dozoru... 

Procházka Prahou...

 V neděli jsme využili toho, že jsme v blízkosti Hradcanse a udělali si procházku na Hrad a okolí... Nejprve tehdy do Královské zahrady hned za hlidkovym stanistem... Krásné rozkvetlé záhony a už náznak barviciho se podzimního listí... Dále pohled na nyní nepřístupný Jelení příkop, rovněž s barvící se listím.. Tvrdí se, zee byl před bezpečnostní krizi otevřen předčasně, ten podle Havla "téměř prales v blízkosti Hradu".. Ale bylo by zajímavé si znovu prohlédnout onen Plrcnikuv tunel.. Pak pohled do interiéru katedrálu, chlika procházky po nádvořích a po Nových zámeckých schodech (na místě státě strmé stezky - paradoxně jsou mnohem starší než Staré zámecké schody) na Malou Stranu a Malostranské náměstí... 

Krajské volby

O "deficitu demokracie" se hovoří zejména v souvislosti s Bruselem a Evropskou unii... Přitom ho máme jaksi vnitrostátne na úrovni krajů... Zatímco situaci ve své obci tak nějak známé, můžeme i zajít na zastupitelstvo, když se něco projednává a spoustu věcí radnice zveřejňuje, a parlament je pod dohledem "novinarskych hlídacích psů" byť mnohdy falešně stekajicich a koisajicich na nevhodných místech, krajská zastupitelstva a rady jsou  jaksi "ve stínu" a ačkoli se na krajské úrovni dělají mnoha důležitá rozhodnutí, občané o tom vědí o dost méně než o obc, vládě a parlamentu... Mimochodem, často se diskutuje o tom, zda má být celostátní referendum a obecní referenda jsou ale běžná.. Uzskoneno je ale krajské referendum které neproběhlo ani jedno.... Též se mi kraje zdají být uměle vytvořené regiony... Územní geograf mne vysvětlil, že z hlediska spadovosti to není špatné navrženo, ale myslím, že často ti lidé nepočítají vztah k tomu regionu, že jsou mnohdy slepeny z nesourodych oblasti (Kraj Vysočina). Lidé tam volí asi ne podle potřeb kraje, ale dávají "vysvědčení" vládě v polovině volebního období... Mozna, že případ Davida Ratha je právě projevem one zastinenosti, i když tento pan se veřejně prezentoval hodně..... Protoze ale, jak jsem už psal výše, se na kraji rozhodují důležité věci at uz třeba ve školství, zdravotnictví a dopravě, je vhodné se o věci zajímat a případně je i zveřejňovat a chodit k volbám...

Začátek podzimu v Botanické zahradě tanicke

 V Botanické zahradě Na Slupi počíná podzim, listí se zbavuje... Současně ale konci sezóna, po kterou jsou středomořské rostliny vystaveny na volném prostranství a jakmile bude hrozit přízemní mráz, (teoreticky po sv. Václavu, prakticky se ale podle předpovědi nechávají venku co nejdéle) budou uklizeny do skleníku.. Lákalo tedy pořídit pár fotek rostlin na této ploše, jak těch středomořský h, tak těch stabilních našich, které zůstanou.. Neboť když plocha osiri, bude vypadat smutne...

Pupalka a divizna

 Dvě podobné květiny, které jsem dlouho zaměňovat, pupalka a divizna... Pupalku jsem považoval dlouho za jakýsi druh divizny,  velkokvetou diviznu .. Obě jsou léčivé, obě svým vzrůstem a květem potěší oko... Divizny jsem někdy na začátku puberty pěstoval, pár jich dokonce zasadil na zahradu... Těšil se jejich květem, dokonce i susil pro školní sber.. Ani vlastnev nevím,  zda to byl správný druh, divizna I pupalka mají více druhů... Pupalku jsem poprvé viděl až v pozdějším věku... Bylo mi divné, že vídám divizní s až příliš velkými květy,, tak jsem zjistil, že je to pupalka... Na závěr tedy fotky obou květin. 

Hrncirske trhy

 Každý rok pořádají Hrncirske trhy Beroun v květnu a září trhy na náměstí v Berouně a před vánoci na Výstavišti v Holešovicich v hale... Letos se vzhledem ke známým problémům nepodařilo uspořádat záříjove trhy v Berouně, a proto byly realizovány v menším rozsahu na venkovni ploše holesovickeho výstaviště.... Zda se, že to byl šťastný nápad. Opět oko potěšili hrncirske výrobky, jak užitkové, tak pro potěchu oka... Bohužel odbyt měli hrnciri menší než v jiných letech, ale pro nás diváky a nakupující bylo výhodné, že je méně lidí... Trhy nezvykle xpestrovalo cvičení při hudbě členů v Číně perzekvovane náboženské skupiny Falung, něco jako Tai - cchi, ale to mne zase toll nezaujalo. 

Pozdní léto...

 Pomalu odchází léto, i když se zatím drží, a příroda se nám začíná představovat podzimními květy.... Stále je na co se dívat... Při procházce v Nelahozevsi se závěje na jinak jalovem navozu hlíny topolová, nade vsi se otevře pohled do pomalu se barvící h lesů... Pomalé zbsrvovani je vidět i u maslovickeho přívozu.. Krásné kvetou trubce, i když středomořský h velikosti jejich květy nedosahují... Občas se v zahradách zaskveji dýně.. Léto odchází, za chvíli tu máme podzim.....

Léto a COVID 19

 Tak léto nám končí a s přicházející podzimem tu máme opět epidemii... Zase se zavádějí opatření, home office, roušky všude apod.... Názory na tato opatření se různí, a to i mezi experty nebo těmi kdo by těmi experty měli být.... Stará pomůcka, že si máme dávat pozor zda ten, kdo je expertem v jednom oboru, nemluví o oboru jiném, kde je laikem jako každý jiný a v podstatě zneužívá autoritu, přestává platit... On totiž zaprvé kdekdo se snaží být "zajímavý" a vyjadřuje názory, které sokuji nebo imponuju části lidem, ať už proto že si honí svoje "ego" nebo má politické ambice... Kromě toho asi i odborníci tapou a nevědí, s něčím podobným nemá nikdo zkušenost... Tak např. parazitolog Flegr tvrdí, že otevřít skoky byla chyba, jiní tvrdí vše možné, včetně toho že jde o něco jako chřipka.. Vláda na jedné straně si také moc neví rady a je to vidět, na druhé straně si snaží při této příležitosti "udělat oko" u svých voličů populistickymi opatřeními...... Ale podobná opatření jsou i v jiných zemích, tak to nebude asi jen a pouze čistý populismus... Nám tedy nezbývá než vše v rozumné míře respektovat, roušky nosit tam, kde je to nutné a méně známé a více, neboť je třeba jen také měnit... A hlavně pamatovat na to, že nejhorší smrt je z vyděšení...

Vzpomínka na Luhacovice

Protože se pomalu blíží podzim, zařazuji poslední vzpomínku z letní dovolené, návštěvu Luhačovic... Malebné lázně na rozhraní Valašska a Slovácka, nad kterými se tyčí kopce Luhacovickeho zalesi.. Mají něco přes 600 metrů, ale jelikož Luhačovice jsou v pouhých 250 metrech, působí téměř horsky... V samotných Luhačovicích je šest pramenu vyverajicich mineralek (nejznámější je Vincenta) a mnoho dalších pramenů navrtanych... Kolonáda je od nádraží daleko, dočkala strapace.. Léčí se tu dýchací a trávicí obtíže... Zaujmou Durkovicovy stavby, je vidět obdobný styl jako na Radhošti..Na závěr pár fotej