Jiří Weil;Na střeše je Mendelsohn

Román Jiriho Weila Na střeše je Mendelsohn začíná téměř zvesela...Heydrich nařizuje shodit sochu onoho židovského skladatele ze střechy Rudolfina... Magistrátní úředník se dvěma zřízenci vstupuje na střechu budovy...Ale sochy jsou neoznačeny...Kdyz nařídí, aby to odhadli podle délky nosu, pak v posledni chvili zabrani, aby shodili sochu Wagnera...Od té chvíle se rozdělují osudy protagonistů... Shození sochy provede někdo jiny, magistratni urednik musi na frontu, ještě ze msty zařídí jednomu zřízenci totální nasazeni v Reichu...Tam ale se odehraje příběh, který jako jediný končí dobře... neboť jako velitel hasičskeho družstva zachrání život hraběnce, která mu pak zajistí návrat domů... Ostatní linie konci tragicky... těch Židů, co katalogizovaii židovský majetek jako nebezpečných svědků se zbavi transportem rovnou do Osvětimi, poprava lidi původně odsouzených k několikadenním trestům vězení za přestupky v Terezíně, proval odbojové skupiny a tragický osud děvčátek ukrývaných s její pomocí, tato děvčátka prokázala moudrost a odvahu téměř nepříslušející jejich veku, i při výslechu na gestapu... Čili dost drsné čtení...Autor sám unikal transportům ruznym zpusobem celou valku (zamestnani u A V.Frice, předstírána nemoc,pak se oženil s nezidovkou, ale všechny smíšené sňatky byly r.1945 zrušeny...Proto fingoval sebevraždu skokem do Vltavy a do konce valky se musel skrývat... Před valkou byl ortodoxnim komunistou, ale po nekolikaletem pobytu v SSSR vydal roman Moskva - hrance a byl s KSČ vyloučen.. Spletité jsou lidské osudy