Králův šašek ve dvacátém stoleti

 V sobotu jsme navštívili Festival spisovatelů, konaný vlastně v poslední chvíli před krizí v bývalém Anezskem klášteře v Praze. Samotný Anežky klášter má dlouhou a zajímavou historii, jeho první abatysi byla skutečně Anežka Česká, ale o tom snad někdy příště.. V době naší návštěvy bylo prezentováno dílo Mahi Bine, marockeho spisovatele a malíře  pisiciho francouzsky a vydávající své knihy ve Francii (ale jsou překládání do arabštiny a hojně vydávána a ctens i v Maroku.... Prezentováno bylo zejména jeho autobiografické dílo Králův šašek... Otec Mahiho  zastával na dvoře marockeho krále funkci kralo a duvernika, na způsob Atakdale ve známé filmové pohádce Byl jednou jeden král, a jeho úkolem bylo skutečně "bavit a rozrmivat krále"..... Milující otec, dobrý manžel... Idyla skončila, když bylo Mahimu 12 let... Jeho starší bratr se zapletl do neúspěšného puče proti králi(r. 1971).. Aby si otec zachoval funkci, zrekl se svého syna pucisty... Matka a bratři ale ne, nastal rozkol v rodině... Syn pucista byl nejprve vězněn v normální věznici, kde ho každý měsíc navštěvovala matka a bratři... Než bylo vybudováno speciální vězení pro pucisty v poušti s malými temnicemi, kde nešlo stát, jídlem a dzbsnem vody jednou denne... Apod. Po osmnácti letech se vrátil jako troška podpirsns dvěma průvodci, ale podařilo se mu dát se postupně fyzicky a dost i psychicky dohromady.... V té ničí se naučil používat ostatní smysly, které měl zbystreny a slyšel co jiní ne, nicméně dlouho byl svetloplachy, spát musel dlouho na zemi a v naprosté tmě, ven za sera.. Několik měsíců.. Ale to, že přežil jako jeden z mála účastníků puče, pricital zejména tomu, že dokázal odpustit jak otci, který se ho zrekl, tak svým veznitelum a podařilo se mu vyhnout se nenávisti... Z otcem se nakonec v dobrém setkal.. Jinak Mahi píše knihy o palcivych problémech Maroka, například o mladiství h atentatnicich, kteří překvapili v roce 2003...Maroko bylo do té doby usetrena těchto extrému... Zjistil, že vyrůstali v nesmírně chudých slumech bez jakékoli perspektivy... Takže když jim někdo nabídne ráj ať už v posmrtnem životě jako sebevražedný atentegnikum, nebo pozemský ráj v cizí zemi (psáno dávno před dnešní uprchlickou krizi) je to pověstné stéblo, kterého se chytnou... I po dobu, co jsme tam byly, bylo toho prezentováno více, ale toto se mi zdálo nejzajímavější...