Umberto Eco: Tajemný plamen královny Loany

Za víření představ spojených z mlhou se hlavní hrdina přezdívaný Yambo probouzí po delší době z kómatu…Po prvních otázkách lékaře se zdá, že bude psychicky úplně v pořádku…než přijde dotaz na jméno…Pak se ukáže, že si nedokáže vybavit nic ze svého života, žádné věci spojené s emocemi v životních situacích…Ale školní vědomosti, literární díla si pamatuje dobře, funguje i implicitní paměť, umí jezdit na kole a řídit auto…Nepamatuje si ale ani, zda a jestli kdy byl ženatý, nepoznává svou ženu, děti ani vnoučata, zvláštně se cíití, když jej vnoučata oslovují „dědo“, hraje si s nimi, ale je to jaksi neosobní…On sám má antikvariát s bibliofiliemi, po dobu nemoci jej spravovala jeho zaměstnankyně Sabrina…Na radu své ženy, psycholožky Paoly, odjíždí do vesnice Solara, kde měli jeho rodiče a pak i on sám letní byt, jak bychom řekli u nás v %Cechách „chalupu“. Strávil tam krásné dětství, ale v dospělosti tam jezdil nerad….Pomocí konzultací se svým nejlepším kamarádem, se kterým se musel znovu seznámit, se hrabe v Solaře v komixech a knihách, které četl před válkou a za války…Byla to doba fašismu tak jsou tyto věci tím poznamenané….Komixy např. nesměly mít bubliny, komix o Buffalo Billovi by l vydá v době válečného stavu z USA, …což vyřešil nakladatel tím, že na úvod označil pistolníka za původem Itala…Tak čte i verneovky, knihy od Emilia Salgariho (Sandokan) apod. Také obskurní knihu Tajemný plamen královny Loany, ke které získá zvláštní stav a někdy se k ní modlí.... Prohlíží si i sbírku známeck a uvědomuje si, jak se mapa světa stále mění….Také si na základě informací od svého kamaráda uvědomuje, že na gymplu byl fanaticky, byť tajně  zamilován do své spolužačky, která se pak s rodiči odstěhovala do Brazílie…a posléze umřela. ……Studium minulosti ho ale vyčerpává…Když najde první vydání Shakespearových děl…opět se z bdělého stavu přenese někam jinam (znovu do komatu) a…a tam si vše vybavuje….Do Solary nerad jezdil, protože za využití znalostí, které měl jako vůdce klukovské party v bojích s kluky sousední vesnice, pomohl partyzánům dopravit přeběhlé ruské kozáky (Vlasovce?) téměř neschůdným terénem tzv. Roklinky v době, kdz ve vesnici Němci dělali šťáru, do bezpečí…Přitom ale partyzáni zabili (patrně to bylo nutné) dva zajaté Němce a on se za to cítit odpovědný…Rovněž se ukazuje, že spolužačku si nakonec netroufl oslovit nikoli z náboženských důvodů, jak se původně domníval, ale protože chodila se starším klukem…a věděl, že bz neměl šanci…Tím, že se odstěhovala předčasně, jaksi mu zůstala v hlavě a on ve všech ženách (od manželky věděl, že byl pěkný proutník – a nikdy si nevybavil, zda měl něco se svojí zaměstnankyní Sabrinou) hledal ji….Román končí tím, že očekává, že se mu v onom stavu snového vzpomínání konečně zjeví v celé své kráse, předtím viděl její obličej rozmazaně…ale náhle se opět objevuje u vchodu kde se má každou chvíli objevit mlha, …ucítí závan chladu …a slunce zčerná…Mlha na začátku, při té partyzánské akci i na konci…Celkem kniha pěkná, problém je, že člověk nezná ty reálie ohledně těch komixů z té doby…ale je bohatě ilustrována těmi komixy, známkami, ilustracemi z knih, představami hlavního hrdiny. ..Mohu doporučit.