Není všechno řepka, co se žlutá..

Vzpomínám si jak jsem před lety viděl při cestě na vánoční trhy do Lysé nad Labem na polích žlute kvetoucí květinu... Po pravdě řečeno, považoval jsem ji za zlopo estnou řepku... Nicméně v té době vyšel v časopise Týden článek, kde bylo vyfotografovano repkove pole a text mluvil o blazneni počasí a o tom, že přírodě neporucime. Hned v dalším čísle byly otosteny dopisy čtenářů, které upozorňoval na to, že redakce takříkajíc "trefila kozla"... Nešlo o řepku, ale o hořčicí, která je jednou z plodin pěstovaných na "zelené hnojení" a zaoravani.... Tak ačkoli řepka skutečně je pěstována na mnohem větší výměře, než by bylo optimální, vidíme i na polích, že žlutá se nejen ona a zdání může v některých případech klamat.... Teď jsem zjistil, že řada lidí považuje plané žlutě kvetoucí rostliny, které se trochu podobají repce, za řepku, která se rozplemenuje z polí a šíří do přírody..... A tak je za řepku považována plevel a hořčice polní, rukevnik, Barborka apod.... Takže ačkoli řepka je všude, se žluté nemusí být řepka.. I v tomto případě zdání někdy klame...

Od maslovickeho přívozu k muzeu masla

Jdeme li v Maslovicich od maslovickeho přívoz, který jezdí přes Vltavu z protější h Libcic, všimněme si hned na začátku dřevěných skulptur, které nás budou doprovázet celou cestu. Přejdeme kolem vily významného mladoceskeho politika a šéfredaktora Národních listů Gregra, přečtěme jeho pozoruhodný životopis, byl jako novinář několikrát vězněn.. Ovšem, na rozdíl od jiných režimu, mohl se k vydávání novin vždy vrátit.... Projde po silnici kolem ceduli, které nás upozorní, že křížime letové dráhy včel z blízkého Výzkumného ústavu včelařskeho v Dole a podle šipky skalnatou stráni dojdeme do Maslovic, kde je ono Malé maslovicke muzeum másla. Zde využili zástupci obce jako podnět k vybudování muzea název obce, neboť maslovicke je jmenuji podle majitele Másla , ne že by se nějak na máslo specializovaný. Ale nápad je to dobrý

Mláďata

Každý rok se setkavame s tím, že na Záchranných stanicích pro handicapované živočichy si ošetřovatel zvířat zoufaji nad tím, že spousta lidí tam nosí naprosto zdravá srncata, zajicky apod. o kterých se domnívají, že je máma opustila... Ta se ve skutečnosti pase opodál a srnce na ni čeká v trávě.... Je ti těžko pochopitelne...U zajíce každý nemusí vědět, že na rozdíl od králíka nemá nory a zaječice odkládá srnce do úkrytu v trávě a vrací se k němu, ale u srny by to snad mělo být jasné.... Kromě toho v tisku I na sociálních sítích je k tomu spousta článku každý rok.... Jen zvláštní věc, divoká selata nikdo nenosí, tady každý ví, že matka čeká opodál.... Takže být v nás jako lidech zdánlivě opuštěné mladé vzbuzuje soucit, používejte zdravý rozum a alespoň minimum zoologických poznatků že základní školy... Pro zaměstnance útulku je těžké mladé vypiplat a vrátit do přírody a vždy se to nepodaří..

Bizarní skaly

Už na svém minulém blogu jsem měl fotografie bizarních pískovcových skal na Dvořákové stezce z Kralup do Nelahozevsi... Nejvíce mne z nich zaujala jednak skála na začátku 'skalní oblasti" s tramskym ohništěm a označením historický největších povodních, která je asi nejvyšší a má i skoby pro cvičné horolezectví... jednak partie skal s železničním tunely a pak asi nejbizarnejsi skála na konci směrem na Nelahozeves. Tu první nelze vzít do záběru, ovek by nacouval do svahu a pak do Vltavy.... Nicméně ukázku se značením zařazuji.

Výpravy s nešťastným koncem

Vzpominam si, jak někdy v 80. letech skončila tragicky výprava do Labskycb piskovcu... Její členové se nevrátili a posléze byli nalezeni mrtví, ukázalo se, že byli zastřeleni...Pripad zůstal do značné míry záhadou, po roce 1989 jsme se dověděli, že podezřelým byl snad důstojník Pohraniční stráže ale ani tenkrát, ani po roce 1989 se mu nepodařilo nic dokázat... Členové výpravy navštěvovaly stejnou školu jako já, s jedním jsem se trochu znal... Případ tedy je v jistém směru stále záhadou... Později jsem mluvil se strýcem trojice mladých lidí, kteří v době doznivajici války v Jugoslávii navštívili Albánii a Kosovo, v Albánii zmizeli.. Jeden z nich předal v místní škole dětem adresu domu k sobě do Dobřichovice... V Albánii byl zadržen podezřelý, který spáchal jinou vraždu, ale jeho vína v tomto případě byla vyloučena... Po dohodě s ČR po nich albanska armáda patrala v rámci cvičení... Nenašla se po nich ani stopa.... V době, kdy se tam situace už uklidnila, jsem se pohyboval v Černé Hoře blízko albanskych hranic a trochu mne mrazilo.... Ovšem tyto případy připomenou osud Djatlovovi výpravy z roku 1959. Jednalo se o oficiální expedici převážně složenou že starsich studentů do odlehlé části Uralu... Jeden z nich se vrátil z poslední základny, jako jediný přežil.. Z ostatních nepřežil nikdo... Z rekonstrukce po delší době (pátrali napřed jejich známí, pak za lo I pátrání oficiální bohužel nadšenci zshlsdili neuplslne některé možné stopy.. ) vyplývá, že rozrizli stěnu stanu a rychle neobuti a jen v tom, co měli zrovna na sobě opustili stan... Někteří byli vlastně rozdrceni nějakou silou, kterou člověk holýma rukama nevyvine, další zemřeli na podchlazení.. Záhada spočívá v tom, že všechna vysvětlení, která člověka napadnou byla v podstatě vyvracena (útok medvěda, domorodci (žijí tam lidé na způsob Indiánů, ti jsou ale jednak k turistům vstřícní, jednak se tě oblasti vyhýbají.. možná vědí proč) pád laviny... dokonce se zvažoval i útěk vězňů z blízkého tábora, ale v tu dobu nikdo neuprchl, a dokonce třeba i souvislost s UFO které bylo v té době pozorováno..ake stovky kilometrů daleko... Tak případ zůstal záhadou s tím, že členové výpravy se setkali s.. blíže neurčeno neznámou silou.. Dodejme ještě, že to nebyli zadní joudove, ale všichni (byli to muži i ženy) aktivní sportovci se zkušenostmi s pohybem v horách.. Tak případ zůstal dodnes záhadou.. Byl nalezen deník výpravy, ale poslední záznam nic podezřelého nenaznacuje... Tedy, při podobných výpravách buďme opatrní, chodme ve více lidech udržujeme spojení, ale všechna rizika tím stejně neeliminujeme.. A sedět doma také nic neřeší, člověk uklouzne do silnice či na něho spadne cihla ano neví jak... Alespoň si uvědomme, že rizika jsou vždy a všude a všechno pod kontrolou nikdy mít nebudeme.. Naštěstí..

Etymologicky

Je známo že lidové povědomí o původu slov  lidová etymologie"se někdy od skutečnosti dost liší.. Tak někoho protezovat se píše kupodivu bez háčků nad e, i když to znamená v našem povědomí činit někoho jaksi  "těžším" ve skutečnosti je to ale slovo stejného původu jako protekce... Podobně slovo "magor" prý pochází z chybného rozkladu slova fantasmagorie, což pochází z fantasma a agora, tedy blouzneni na veřejném prostranství (tj. na veřejnosti). Lidé to chybně rozložili na fantas a magorie....Já sám jsem ještě v pubertě psal třeba pink ponk, myslel jsem,že jde o pinkani o ponk, nedocházelo mne, že je to onomatopoeia (tedy přepis do písmen) zvuku míčku...V dětství jsem si také myslel, že snad Anglie je rodnou zemi angíny, divil se, proč se Japonci usadili na severu Švédska a přejmenoval na Laponcr, hledal souvislost mezi kosmickou a tenisovou raketou.. Hledal tam, že to musí mít něco společného. Rakousko jsem považoval za zemi raku, jako Havlíček, a Rumunsko za zemi rumu (potomci Římanů by mne asi dali).. I kdyz se musí nechat, že rum tam dobrý mají, ale to je náhoda.... Tak se zsmyslejme nad podobnosti a původem slov, ale neděje se tím zmást a nebere to příliš vážně.. 😊🤣